Říjen 2018

Zbavování se závislosti

25. října 2018 v 20:19 | Nindë |  Random


Občas je jen těžké si přiznat tu závislost. Já jsem třeba závislá na časté projíždění hlavní stránky youtube a hledání nového videa u kterého bych mohla marnit čas. Jsem závislá na celkově zjišťování novinek. Jsem schopná třeba třikrát v průběhu patnácti minut otevřít seznam a hledat něco nového. Jsem závislá na šňupání tabáku. Sice mám ozkoušeno, že klidně dva prázdninové měsíce dám bez něj v pohodě, ale stejně závislá na něm jsem.

Mám hodně kamarádů závislých na nikotinu. Jeden můj bývalý spolubrigádník v čajovně skončil s kouřením cigaret, ale namísto nich si dělal přes pět dýmek denně. Nikotin jde hodně těžko opustit. Ovládá náš mozek doslova. Zajišťuje uvolnění z počátku adrenalinu a později vyplavuje dopamin (ten zajišťuje ten pocit radosti). Tenhle super rauš nám je tak moc příjemný, že ho vyžadujeme znova, nebo respektive náš mozek ho vyžaduje.

Celkově závislosti jsou založené na uvolňování hormonů v mozku, které mají příjemné dopady na naší mysl. A tam patří tedy dopamin, serotonin, adrenalin, endorfin atd. Je důležité si zjistit jakými hormony je tvá závislost poháněná a snažit se je případně získat jinde.

Jsou dost známé příbehy, kdy lidé skončí s kouřením a vrhnou se do fitness světa. Jdou z jednoho extrému do druhého. Získávají ty fajn hormony jinak a to zdravěji. Ale ne vždy je to takhle jednoduché. Ne všichni mají ambice chodit do posilovny a vycvičit si mozek z těla.

Já třeba inklinuji k horší stravě, když mám pauzu ve šňupání. Vybírám si výborná ale přece jen nezdravá jídla. Mám i sklony k přejídání. A tak se rozhoduji co dál. Mám teď na práci i jiné věci, než se zrovna dostávat ze své mírné závislosti. Takže spíš než si rozhodit střeva, tak pojedu nikotin. Je to prostě výběr menšího zla. V budoucnu mám rozhodně v plánu si vymyslet něco jiného. Nikdy jsem nebyl zrovna do cvičení, tak možná to by mi nakonec chytlo.

Když víš jak závislost funguje, tak je jednodušší jí chytit a ovládnout. Zanalyzuj působení své závislosti a vyhledej jak lze mozku dodat to samé jen jiným způsobem. Zkus vočurat svůj mozek a doporučit ušetření: Namísto návštěvy lehké dvěy, pravou ruku.

Veselé přezávislování ti přeje,
tvá Nindë



Jak zavést změnu ve svém životě?

24. října 2018 v 21:37 | Nindë |  Random


Chceš něco změnit ve svém životě. Pokusil jsi se už několikrát a pokaždý to nějak nevyšlo. Já ti povím proč.

Dal sis laťku až moc vysoko. Jako vážně, zamysli se nad tím.

Máš sen, přání se změnit. Ale vše říkáš velmi obecně. Jakože chci jíst zdravě, chci být fit, chci být milejší k ostatním. Ale co to znamená? Co konkrétně musíš udělat pro to, aby jsi toho dosáhl?

Když to víš, tak si to sepiš. Vyber jednu věc a zkus jí zařadit do svého života. Kdy, jak, kde... Prober si to a polož si otázku: "Dokážu to udržet?" Ohodnoť to na stupnici od jedné do deseti (jedna - ani za nic, deset - určitě).

Pokud ohodnotíš míň jak číslem sedm, tak sniž nároky. Namísto toho jíst méňe sladkého si jen dej předsevzetí, že si odpoledne dáš mrkev, jablko, nebo jakékoliv ovoce namísto sušenky. Je to stále sladké, ale zdravější. Namísto pravidla, že každý den budeš cvičit patnáct minut si řekni, že pět minut pro začátek taky dobrý.

Když se ti podaří vydržet u něčeho týden, tak gratuluji, máš motivaci na další týden. Po třech týdnech přidej, pokud se na to budeš cítit. Reálně uvažuj nad tím co jsi schopný zvládnout. Malé změny často vedou k velké změně. Jen ta změna myšlení je základ.

Změna k lepšímu je až bolestivě jednoduchá, pokud si jí takovou uděláš.

Hodně štěstí při změne ti přeje,
tvá Nindë



Jak získat zase motivaci?

22. října 2018 v 22:11 | Nindë |  Random


Takže jak se vůbec vytrácí motivace? Vytracením rutiny. Alespoň tak je to u mě. Jakmile vypadnu na jeden, dva dny ze své rutiny ať už běžné, nebo předplánované, tak ztratím motivaci v podstatě instantně.

Každý z nás si naplánoval nový zvyk, nebo zbavení se zlozvyku. Jo, prvních pár dní pohoda. Hodně často pak přijde víkend, nějaké ty zapářky a je toho mnoho porušeno. Porušení = selhání. Selhání = jsem k ničemu. Alespoň to je způsob uvěžování mého mozku. Nemám ho zrovna moc nastavený na ten ideální mode - Pouč se ze svých chyb a pokus se znovu. Já to vzdávám.

Toto nastavení mozku je velmi kontraproduktivní a nevýhodné. Ani dost možná při dosažení úspěchu nejde o disciplínu člověka jako spíš o přesvědčení, že chyby jsou dobrou příležitostí k růstu a zlepšení. Přece jen chyby budeme dělat vždy, tomu se nevyhneme.

Jak ale zpátky motivaci získat? Přemoct se a přijmout svůj malý neúspěch. To že jsem snědla méďa dort s tvarohem neznamená, že teď už nemá dál cenu jíst zdravě. Má to cenu, vím to, jsem o tom přesvědčená. A tak si to uvědomím a dostanu se zpátky do cviku.

Nevím žádnou jinou cestu, než si neustále uvědomovat různé věci o sobě. Jak se chovám v různých situacích, nad čím přremýšlím v jakých situacích jsem slabší a v jakých se mám ráda. Jakmile to zpozoruji, tak si dávám pozor a dokážu se lépe ovládat.

A tak se prosím zamysli nad tím co děláš, co se ti líbí a nelíbí na tvé situaci. Popřemýšlej nad možnými východisky a pohni se z místa. Protože další díl seriálu ti zrovna nepomůže vyřešit tuto prekérní situaci.

Děkuji za pozornost

Krásný den ti přeje,
tvá Nindë



Jak na někoho přestat mít zálusk...

22. října 2018 v 20:59 | Nindë |  Random


Vždyť víš jak to chodí. Trávíš s někým víc času, rozumíte si, pomalu si začínáš představovat romantické chvilky s onou osobou. Blahopřeji začínáš mít na někoho zálusk, začíná se ti někdo líbit, chceš někoho zulíbat, chceš mu strčit jazyk až do krku... Mně je to jedno co s ním chceš dělat pokud to nehraničí se zákonem. Každopádně co dělat, když není vhodný čas na to mít někoho za luskem? To ti mile ráda poradím...

Obecná rada: Pokud nevíš jaký je jeho/její oblíbená zmrzlina a kam smeřují svůj život a jak moc jsou vaše představy o životě podobné, tak se do ničeho nepouštěj. Až to zjistíš, tak se racionálně zamysli, zda-li má cenu investovat čas do té osoby.

Takže když jde o...

1) Random člověka se kterým jsi v životě neprohodil slovo. Prosím tě proč se ti líbí? Má to nějaký reálný důvod, nebo prostě obdivuješ její kozy/jeho bicáky? Pokud se zamilováváš do člověka se kterým jsi nemluvil a nelíbí se ti jen pro prdel, tak se prosím rozhodni jestli se chceš s tím člověkem seznámit, nebo to nedokážeš a můžeš si najít někoho jiného.


2) Kamaráda. Och, já vím... Bavíte se spolu rádi a často, ale proč nejste spolu? Třeba je zadaný a šťastný - uvědom si to a spokoj se s tím, že kluci jako on existují a hledej si svýho. Nebo tě prostě chce mít jen jako kamarádku. Tak to repektuj a možná si tě za to oblíbí víc. Nebo nevíš jestli by to bylo ono - nebude to ono, pokud máš už teď pochybnosti.


3) Zakázané ovoce. Ať už to je nenáviděný expřítel tvé kamarádky, nebo kamarádova babička, to je mi jedno... Je to špatný. Napiš si na zrcadlo důvod a čti si ho každý den až se ti to vreje do paměti. Opakování matka moudrosti přece.


4) Tvého expřítele. Proč už nejste spolu? Sepiš si to a stejně jako u předchozího bodu, pokus si to řádně vytetovat na vnitřní stranu lebky.


5) Tebe samého. Pokud si nemyslíš, že jsi jediný úžasný člověk na světě a všichni okolo tebe jsou děsná lůza, tak nemám co vyčítat. Jen to nepřežeň.



Doufám, že jsem ti trochu pomohla. Já se jdu řídit obecnou radou a bodem dva, důvod první. Snad se podaří se zas vrátit do starých kolejí, kdy jsme neměla nejmenší ambice cokoliv podnikat.

Hodně štěstí s překonáváním zálusku ti přeje,
tvá Nindë



Ideální život

20. října 2018 v 10:31 | Nindë |  Random


Každý má nějakou tu představu ideálního života. Pro někoho je skromný. Stabilní práce, rodina, štěstí ve vyrůstajících dětech. Pro jiného je to přeměna státu revolucí s barikádami v ulicích (veř mi, že takový člověk existuje...). Další by si přál žít v horách a ignorovat zbytek světa.

Ale teď se zamysleme kolik lidí si jde za tím ultimátním snem? Kolik jich znáš? Já znám lidi, kteří si jdou za svým snem, ale není to jejich priorita. Stejně většina lidí s velkým snem se spokojí se skromnějším životem. Je to jednoduchá cesta. Žádné předsudky, ne moc velká práce. člověk nemusí vymýšlet postup, protože už tolik lidí předtím šlo tou cestou.

Proč ale nejdeme si zatím co chceme? Jaký je problém? Nechceme ten život tak moc. Více si ceníme pohodlí a jednoduchosti. Vnitřní motivace není tak moc velká, nejsme napojení na tu chtíč naší duše. Co v životě děláme jen proto, protože to chceme? Spíše makáme za reálné odměny. Uznání, peníze, majetek, pohodlí. Děláme minimum pro naše uspokojení snu, protože uspokojení našeho snu je jen pro nás. Neceníme si sami sebe dost na to, abychom obětovali všechny ty hmotné odměny.

Vadí ti, že to tak je? Mně rozhodně.

A jaké je řešení? Cenit si sám sebe, svého snu. Opravdu si představit ten život a chtít ho tak moc, že se budu chtít vzdát komfortní cesty životem. Já si prostě vyšlapu svojí vlastní cestičku. Celý život jsem chtěla být jiná a jak víc být jiná, než jít jiným směrem. Jít po pěšince, kde chodí jen pár lidí.

Promysli si to. Co teda chceš a co jsi pro to ochoten obětovat?

Velmi inspirativní den ti přeje,
tvá Nindë



Jak to teď se mnou vypadá?

15. října 2018 v 22:27 | Nindë |  Vážná věc


Předem varuji, že tohle jsou prostě jenom informace o mém životě a pro běžného člověka jsou docela nepodstatné, ale tak kdyby někdo nechtěl vědět jak si žije osmnáctiletá holčina v maturitním ročníku, tak si to zde může přečíst.

Rozhodla jsem se rozdělit svůj současný stav do několika kategorií: Zdraví, škola, rodina a přátelé, vztahy, něco navíc


Zdraví

Co mě hodně ovlivňuje je opětovný návrat akné. Které jsem dokázala zcela zněškodnit vyřazením lepku z jídelníčku na začátku roku 2018. Léto z nějakého nevysvětlitelného důvodu mi ale pleť neskutečně rozhodilo. Nebo spíše mi rozhodilo hormony. Můj menstruační cyklus si řekl, že by to chtělo změnu a nechat přicházet červenou karkulku jen jednou za dva měsíce.

Rovnováhu by dost možná dodalo zlaté trio. Mé zlaté trio se mi ale nedaří a nedaří naplnit. Strava, cvičení a spánek. Jsou to tři entity a přesto dost těžko je nějak uspokojit.

Strava by se musela osekat krom lepku i o mléčné výrobky. Možná by pomohlo si přestat dělat večeře, které mám i vždy na druhý den ve škole k obědu, ve stylu "Zvrácený žaludek". Já opravdu nevařím kvůli kráse pokrmu, ale na rychlost přípravy. A docela často jím zdravě, ale pokazím to svačinou, nebo pozdní nezdravou svačinkou. To mi zase rozhodí hladinu inzulínu a je to v podstatě neustálé podkopávání sebe sama.

Cvičení pro mě teď představuje hodinnový tělocvik ve škole. Sice jsem se pokoušela i jen o desetiminutovou jógu každý den, ale ta se postupně vytratila. U cvičení by opravdu jen pomohlo, kdybych těch deset minut obětovala na konci dne a strávila je jógačením.

Spánek. Ach, božínku. To je něco na čem budu muset zapracovat dost značně. Jednou spím osm hodin a příští noc vidím že mám energie dost, tak nakonec z osm hodin nastane pět. Já mám vždy dojem, že je šílenství nevyužít tu energii a jít spát. A tak teď vždy spím hodně a pak druhý den málo a pak zas hodně. Dokola a dokola...


Škola

Maturitní ročník je zatím klidný. Učitelé sice na začátku roku dávali jasně najevo, že to nebude takový med, ale zatím to jde. Pokouším se pracovat na skriptech k maturitě. Pokulhává maturitní četba, což je škoda.


Rodina a přátelé

Nějak jsem se rozjela. Znám více kruhů lidí. Kamarádky ze školy, kamarád a jeho šílená skupina, bývalý a jeho kamarádi, lidi z bývalé brigády. Je trochu náročné se všemi udržet krok. Už se mi víckrát stalo, že jsem měla naplánovaných víc kruhů během jednoho večera a přijde myslím si, že si budu muset trochu rozmyslet koho budu víc vídat a koho ne.

Doma je docela klid. Klasicky se očekává, že budu doma pomáhat a snažím se o to. Snažím se chápat členy rodiny a vycházet s nimi dobře. Respektuji je a to je myslím základ.

Narážím na jeden problém ovšem. Mám tajemství a to musím zatloukat. Musela jsem kvůli tomu lhát. A nějak to lhaní mi prošlo tak snadno, že jsem si začala vymýšlet víc. Takhle moc jsem si nevymýšlela od těch dob, kdy jsem byla ještě malá a bežně jsem rodičům kecala o svých známkách. Takže to je další věc co musím napravit... Už si víc nevymýšlet a vrátit se do té rutiny říkat vždy vše upřímně.


Vztahy

Po dlouhé době jsem se dostala do bodu kdy opravdu velmi záměrně chci být chvilku sama, nebo respektive nechci se hrnout hned do první příležitosti vztahu a opravdu si případně rozmyslet, zda-li by ten vztah měl cenu.


Něco navíc

Koupila jsem si zrcadlovku. Chtěla bych se hlásit na Multimédia v Praze. Měla a myslím, že stále mám, ambice začít fotit a prodávat fotografie na shutterstocku. Napřed ale musím opravdu aktivně začít fotit. To je trochu problém pro mě. Bojím se těch pohledů lidí na ulici na mě, trochu mě děsí kolik fotek bude špatných a trochu se obávám, že mi to třeba nebude ani tolik bavit. Ale tohle prostě něco co bych chtěla rozjet.

Další věcí, kterou bych chtěla se zabývat je vytřiďování věcí. Vždy jsem inklinovala v myšlenkách k minimalismu. Tak se mocně těším na to až konečně budu spokojená s tím co vlastním. Jak jednoduché se stane oblékání, uklízení, soustředění.

Taky víc utrácím než bych chtěla. Sice dost možná budu mít novou brigádu od listopadu, ale to září a říjen mi docela finančně vysává. Sice peněz mám zatím dost co jsem si vydělala, nebo dostala od rodičů, ale moje výdaje jsou jednoduše až moc velké a radši bych se chtěla stát šetřivým člověkem. Ne skrblíkem, ale šetřivým.


Každopádně jak to udělat?

Zavést rutinu je asi nejvýhodnější. Musím začít se zlatým triem.

Nastavím si hranici utrácení a to mi pomůže neutrácet za ne tak zdravé jídlo mimo domov. Mléčné výrobky už nejím asi dva týdny a jde to na pohodu, takže toho se jen držet. A jinak si myslím, že strava je v poho. Až si tohle osvojím, tak se vrhnu na nějaké víc fancy pokrmy. Svačiny si budu muset začít vybírat zdravější. Možná si při příštím nákupu s rodinou nakoupím hromadu zdravých tyčinek, které budu mít vždy na odpoledne. Nevím jak jinak to zařídit, aby bylo jednoduché a rychlé se najíst zdravě, když mám hlad/chuť.

U cvičení bych se vrátila k józe.Obzvlášť mi bavila posture jóga, protože mám mírnou skoliózu a mít narovnaná záda je můj dlouhodobý sen.

Spánek... Prostě si hlídat počet hodin. Sedm až osm hodin denně. Míň je nedostatek a víc nelze s mým životem skloubit.

Můj největší problém je ale dodržování všech těch "pravidel". Nejdéle to vydžím vždy jen pár dní a pak třeba mám tak narvaný program (jdu večer pařit) a poruším nový systém a nejsem schopná ten den, nebo třeba druhý den se k němu zpět vrátit. Mám pocit naprostého selhání a trvá mi než se zase dostanu do nových kolejí. Jsem spíš spontánní člověk, ne plánovací. Budu se muset naučit určité disciplíny. Být na sebe tvrdá a neodmlouvat si. Žádný výmluvy už.

Včera jsem narazila na podcast, kde byl veden rozhovor s klučinou, který byl před třeba půl rokem odmítnut k natáčení toho podcastu kvůli nedostatku zkušenostem v oblasti kinematografie. Ale tak moc si přál v něm být, že vytrval ve své práci, neustále se zlepšoval a nakonec se mu podařilo zaujmout a byl pozván k rozhovoru. Je mu 22 a naprosto mi ohromila jeho cílevědomost a chuť se učit.

Uvědomila jsem si, že taková taky mohu být, kdybych chtěla. A já chci. Já se chci zlepšovat v tom co mi zajímá. Chci se stát tím kým chci být, protože vím že mám málo času. Když nezačnu teď tak pravděpodobně promarním další den, týden, měsíc, rok a desetiletí. Nemá cenu čekat na ten velký zlom. Zlom si můžu vytvořit kdykoliv, že?

Takže si teď jdu vzít svou starou korkovou nástěnku a jdu si na ní připíchnout vše čeho chci dosáhnout. Není lepší čas, než teď.


Jasnou vizi zítřka ti přeje,
tvá Nindë



Musím se vrátit

14. října 2018 v 22:36 | Nindë |  Vážná věc


Co tu dělám?

V myšlenkách se vracím zpátky do té doby, kdy jsem psala. Aktivně a ráda. Vzpomínám na ty chvíle, kdy jsem prostě hodila svá slova do světa. Ty doby kdy jsem se sama motivovala k tomu něco dělat, tvořit, snít. Pak jsem se trochu ztratila.

Napadlo mě založit si nový blog, ale nepřijde mi to správné. Během necelých dvou let ke mě tak moc Nindë přirostla, že mám dojem, že se jí už nemůžu zbavit. Dost možná jsem skrz ní dospěla do své dospělosti. Neříkám, že nechci několik věcí změnit a stát se tou ultimátní verzí sama sebe, ale moje názory a pohledy na věc se dost možná zas tolik už nezmění.

Chci to tu trochu překopat. Nechci už jen psát o filozofických tématech na které jen těžko zareagovat. Chtěla bych to posunout někam dál. To se uvidí kam to povede.

Jednoduše jsem tu, zas a znova. Zažila jsem si zase nějaké zajímavé dny. Rozjela jsem se o prázdninách a pak zase zpomalila s návratem do školy. Velké snění se proměnilo v klidné krátkozraké plány. Tak trochu se budu muset rozmyslet kam chci sama sebe směřovat.

Každopádně nádherný den jako vždy ti přeje,
tvá Nindë