Moc přemýšlím?

3. června 2018 v 2:35 | Nindë |  Random



Kde je ta hranice mezi až moc přemýšlením a klasickým přemýšlením... Nevím, protože já jednoduše až moc přemýšlím.

Kdykoliv přijdu s něčím neobvyklým k rodičům, tak jsem ihned upozorněna na to, že myslím na blbosti a potřebuju asi víc zaměstnat doma, abych je nevymýšlela. Asi na tom něco bude. Fyzická práce člověka tak moc ubijí, že si v hlavě jen na ní stěžuje a na nic jiného mu nezbyde energie. Já ale vždy najdu chvíli kdy si mohu popřemýšlet, přece jen ty noci jsou dlouhé a tak nádherně temné.

Mé myšlení je pravděpodobně jiné než u mnohých lidí. Nemám ráda, když lidé bědují nad běžnými problémy jako je dlouhá fronta v Kauflandu a řeší cizí životy, jako by to bylo to jediné důležité na tomto světě. Sem tam je mi potěšením si dělat srandu z cizích prožitků, ale není to něco co bych musela omýlat stále dokola a dokola. Těší mě cizí úspěchy a splněné sny. Ale stále... je to jejich věc, ne moje. Já se ráda zaměřuju na svoje záležitosti. Zní to hnusně sebestředně, ale je to tak.

Můj život je můj život. Možná si říkáš proč to sem píšu, vždyť je to jasné. Ale podle mého mínění je důležité si toto ujasnit, vzhledem k tomu, že pár lidí bere můj život jako něco co mohou nekonečně ovládat. Pokud jim to dovolím tak mohou, ale bez povolení se jinak daleko nedostanou. A poněvadž můj život je jen můj, tak je to právě ta jedna věc, kterou budu navždy vlastnit a o které mohu do konce věků přemýšlet a rozvíjet. Prohlížím si společnost a zkoumám jí abych si ujasnila své místo v ní. Rozjímám nad budoucností, protože mě čeká. Pitvám v duchu všemožné stavy mysli, protože se v nich občas nacházím. Co je na tom tak špatně?

Ano, občas jsem na hraně deprese, ale častěji jsem v ráji krásy života. Užívám si jak každý den mě modeluje a přetváří. Každý den jsou nějaké problémy, které musím vyřešit a zážitky, které mi ovlivňují. Ať už je problémem drobnost jako jestli si vzít velkou dózu na oběd, nebo menší a jindy to je větší... jako když nevím jak se vypořádat s rodinným přesvědčováním o tom jak se mýlím.

Není to dávno, co jsem si položila otázku: "Proč nejsem normální jako všichni kolem?L Nemohu, protože neznám normu, ale v určitých ohledech by byl můj život jednodušší, kdyby byl dle mé představy normálu. Má sestra vede docela normální život. S rodiči se nikdy nehádala ohledně školy, protože se vždy dobře učila. Měla od druháku vizi, že se stane doktorkou. Dostala se na medicínu a našla si přítele. Měla vždy mnoho kamarádek a kamarádů. To je docela normální, ne? Docela klid doma i ve škole a pohoda s kamarády, sen žít nadprůměrný normální život. Já takový život vždy tak úplně neměla.

Možná by si lidé pomysleli, že když tak moc přemýšlím, tak si vytvářím problémy. Mně to tak nepřijde. Já jednoduše ty problémy vidím, není to tak, že bych si sedla na postel a řekla si: "Tak co za kokotinu bych mohla řešit teď?" Mně to nepřijde jako hlouposti, jen existující nevyřešený věci. Je mi jedno, že s tím nemohu zrovna teď nic udělat. Zajímá mě co bych udělala a co by se stalo, zajímá mi jak se věci mají, abych se dokázala zorientovat.

Někdo by zase řekl, že pak nepřemýšlím nad praktickými věcmi. Že jsem naprosto k ničemu v běžném životě. Ale já stejně i přes své nevšední myšlenky jsem schopná fungovat. V pokoji uklizeno, dokážu uvařit, připravit se do školy, když se mi chce a celkově si nemyslím, že bych nebyla schopná žít běžný život.

Asi před týdnem jsem se ptala kamarádky, která je taková umělecká duše, jestli přemýšlela někdy nad smyslem života a ona, že prý nikdy. To mi vyrazilo dech. Očekávala jsem, zrovna od ní, že se nad tím už zamyslela, ale ono ne. Já člověk, který týdně přemýšlí v různých formách o životě, prioritách a hodnotách, to nechápe. Zdá se mi pak, že když se někteří lidé nad něčím takovým víc nezamysleli, tak jen slepě proplouvají životem. Ale to se mi pravděpodobně jen zdá, protože vypadají stejně jako já, občas šťastně i nešťastně.

Tento článek byl asi jasným důkazem, že opravdu přemýšlím až moc. Ale nedá se nic dělat. Věta typu "Tak už moc nepřemýšlej." mi nepomůže a ani nevím v jakém směru by mi pomohla. Přemýšlím a to není špatná věc.

Jahody

Překrásný den ti přeje, tvá Nindë


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čeho si nejvíc ceníš?

Přátel 100% (2)
Svobody 0% (0)
Peněz 0% (0)
Rodiny 0% (0)
Vody 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama