Duben 2018

Nejlepší kamarádi = Rozum a cit

10. dubna 2018 v 21:46 | Nindë |  Téma týdne



Mnoho lidí by řeklo, že rozum a cit jsou nepřátelé. Ale co když nejsou? Co když jsou to ti nejlepší kamarádi. Určitě to znáš. Nejlepší kamarádi se od dobrých kamarádů odlišují tak, že se nebojí říct ty špatné věci. Mají se rádi, v dobách temna se dokážou se podpořit, ale v průběhu normálního dne si jsou schopni nadávat do božských volů a krav.

Rozum a cit jsou naší součástí stejně jako naše ruce a nohy. Ruce a nohy vlastně taky působí na podobném principu, oboje můžou vykonávat obojí, ale každý je lepší na něco jiného. Vždyť jsou lidé co jsou schopni se najíst se lžící v noze a chodit po rukou. Masáž může být vykonávána jak rukou tak nohou. Někdy lezeme po čtyřech a využíváme jak ruce, tak nohy. Nepřijde ti, že je to tak i s rozumem a citem?

Někdy se hodí čistě rozum. Jasným příkladem je příklad z matiky. Tam potřebujeme čistou logiku, rozumově uvažovat nad tím, jestli je ten výsledek správně, i když vypadá tak divně a vůbec nevychází pěkně. Jako příklad využití rozumu i citu je během povídání v angličtině, nebo jakémkoliv cizím jazyce (čistě teoreticky i v češtině). Musíme se zamyslet nad tím co chceme říct, popřemýšlíme nad gramatikou a pak citem dodáme vše okolo, vše co jsme získali citem, když jsme stále dokola poslouchali: Hello, it's me. I was wondering... víš kam tim mířím. A pak je tu jen cit. To je když si povídáme s člověkem a soustředíme se na jeho ducha, na to kým je a citíme jestli je jeho duše na stejné vlnové délce.

Co bychom si počali, kdyby se ti dva stále hádali? To bychom se museli rozpůlit na dvě osoby, které by na sebe řvaly a obviňovaly se navzájem z toho, která víc to podělala. Nepřátelé spojuje vzájemná nenávist. A já si nemyslím, že můj rozum tak moc nesnáší můj cit a naopak. Podle mě stejně na konci dne spolu sedí na lavičce a opírají si hlavy a jsou smířené s tím co udělali, co já jsem udělala.

Myslíš si, že jsou rozum a cit nepřátelé, nebo nejlepší kamarádi?

Hořčice

Skvěle naladěný den ti přeje, tvá Nindë



Proč bych teď neměla mít kluka?

8. dubna 2018 v 21:02 | Nindë |  Random


Mám ráda svou nezávislost, svou svobodu. Obzvlášť mi to vysvitlo na mysli, když jsem domlouvala už druhou schůzku s jedním chlapcem. Když jsem tam tak na rohu stála a čekala, tak jsem měla neskutečnou tendenci odejít. Odejít a napsat mu, omluvit se, že dneska nic. Držela mi jen ta morálka. Panebože, vždyť on jel teď skoro půl hodiny autem do města jenom aby mně viděl. Ale stejně jsem měla chuť nasednout do nejdřívější tramvaje, jet do centra a sednout si se zmrzlinou do parku a přemýšlet nad tím co vlastně chci.

Nakonec jsem ale vydržela, přinutila jsem se ke klidu a jakmile jsme se začali bavit, tak jsem už byla v pohodě. Jen co jsme se ale doprošli, tak jsem zamířila domů. Okamžitě mi v hlavě začala blikat kontrolka "Nikdy víc". Ne že by to bylo špatné, myslím ta procházka nebo on, ale jen nic pro mě. Já bych tohle znovu už nedala. A tak jsem se rozhodla zamyslet nad jednou otázkou...

Proč bych teď neměla mít kluka?

Za prvé nejsem zamilovaná a mám dojem, že tento pocit prostě potřebuju k tomu abych byla spokojená v potenciálním vztahu.

Za druhé přijde mi, že mám občas problémy jen sama se sebou tak ještě si k tomu naložit problémy druhého člověka by mohlo vést k sebedestrukci.

Za třetí nechci se vázat, potřebuji mít stále nějaké možnosti a takhle se upoutat k jednomu člověku mi děsí a navíc nevím kde chci být za rok.

Za čvrté nemám času nazbyt. Já vždy říkám, že člověk má čas na všechno co si umane, ale co se týče tohohle, tak by mi to ničilo. Já nerada trávím hodně času chatováním a vztah tohle většinou přináší, přináší spoustu času před displejem a to se naopak snažím omezit.

Za páté jsem si všimla, že jakmile jsem měla někoho "na háku" tak jsem se přestala tolik starat o své zdraví a o to jak vypadám. A já se chci sama sobě líbit a mám dojem, že kdybych někoho měla, tak bych zpohodlněla natolik, že bych pak nic neděla.

Za šesté kdybych chtěla měnit svůj životní režim, tak by mi v tom ta druhá osoba "bránila". Stačilo mi, když jsem se s tím chlapcem bavila o tom, že si chci nechat zkrátit vlasy zas po ramena. Jeho názor, že holkám vždy sluší delší vlasy mi dostal. Obzvlášť, když jsem ještě před dvěma lety měla na hlavě ultra krátký sestřih.

Za sedmé není kam spěchat.


Přijdou ti tyhle důvody rozumné?

Hlávkové zelí

Rozkošný den ti přeje, tvá Nindë



Krok sem, krok tam, krok do Londýna

8. dubna 2018 v 10:37 | Nindë |  Téma týdne


Bylo to moje poprvé. Poprvé sama na týden jen s kamarády a ještě k tomu v Londýně. Nebylo to děsivé neznámo jako spíš neznámo, které si postupně člověk uvědomuje. Protože se neví jak bude vypadat cesta, ubytování, jak se shodneme, co všechno se pokazí a co se vydaří.

Byl to vrchol sezóny. Už od začátku roku jsme si říkali, že bychom jeli do Londýna. Nakonec se nás sešlo pět holek a čtyři kluci ze třídy. Vše základní se vyřídilo a mohlo se vyrazit. Teď bych chtěla napsat pár překvapení, co mi opravdu dostala:


- Je jedno v podstatě na jaké straně chodníku se jde, v Londýně je tolik turistů, že se na nikoho nezlobí, když jde vpravo nebo vlevo.

- Jídlo v supermarketech není drahé, některé výrobky vyjdou dokonce o dost výhodněji, výraznou cenovou vyjímkou byl snad jen některý alkohol a cigarety co stáli asi dvakrát, třikrát tolik než u nás.

- Oyster card se opravdu vyplatí, ať si kdo chce, co chce říká.

- Vyhlášená turistická místa nejsou tak boží. Okolí Westminsterského paláce bylo zahlceno lidmi, Elizabeth Tower s Big Benem byla obklopena lešením, ale hlavně celkově těch lidí, proboha...

- Vyhlášené secondhandy co jsme navštívili nebyly ani zdaleka tak levné jak jsme doufali. Stejně jsem si ale prostě musela koupit tu flanelku za 15 liber.

- Hydepark o Velikonocích není tak kouzelný jak by si někdo mohl přát.

- Oxford Street není krásná nákupní třída, spíš obyč ulice s hodně obchody

- Mind the gap

- Klid londýňanů je záviděníhodný

- Brighton je opravdu město hodné navštívení

- Londýnská muzea a galerie toho ukrývají více než by do nich jeden řekl.

- Cestou k cíli cesty lze potkat poklady. Například když jsme šli náhodnou ulicí z čínské čtvrti a najednou jsme objevili úžasný obchůdek/muzeum výtvarných prací z Harryho Pottera.


Nic moc víc mě zatím nenapadlo. Rozhodně ale doporučuji se do Londýna podívat. Je to krásné město, kde lze najít cokoliv pro jakoukoliv dušičku.

Milkshake

Přešťastný den ti přeje, tvá Nindë