Pekelná němčina

16. ledna 2018 v 18:19 | Nindë |  Random


S němčinou mám takový složitý vztah. V těch asi dvanácti jsem moc nemohla určit, jestli se mi němčina bude nebo nebude líbit. Prostě taťka uměl německy, sestra se učila německy a celé přibuzenstvo bylo obklopeno němčinou. Takže jsem vyslána jako už čtvrtá v pořadí z naší rodiny k jedné soukromé učitelce.

Ani jsem němčinu ve škole neměla, ale už jsem každý týden docházela společně s dalšíma dvěma žáky na soukromé hodiny. Toto "doučování" mi pomohlo v dalším roce, když jsme začínali s němčinou ve škole. Opět jsem si vybrala němčinu tak nějak automaticky, přece jen jsem už chodila rok na hodiny a v tom věku mi přišlo naprosto nemyslitelné si vymýšlet něco extra, prostě to tak bylo.

Ale i potom co už se učím němčinu šestým rokem, tak mi stále nepřirostla k srdci. Nezdá se mi, že bych byla o hodně lepší než ostatní ve třídě i přes ty soukromé hodiny, protože dělám furt stejné gramatické chyby a nepamatuji si moc pravidla. Slovíček si pamatuju víc, ale spíš pasivně - slyším je a vím co znamenají. A navíc občas mívám vyloženě k němčině odpor. A skutečně se iracionálně naštvu jenom při čtení textu.

Němčinu totiž v mých očích doprovází neskonale práce. Učení se do školy, učení se na soukromé hodiny. A v podstatě tam nevidím tak strašně moc velký posun, který bych nejspíš měla. Je to smutné, když si vezmu kolik se do toho investovalo peněz a také mého času.

Taky jsem si řekla, že bych mohla maturovat z němčiny, protože na soukromých hodinách už rok bereme maturitní otázky a přijde to líto je nezužitkovat. Ale na druhou stranu nevím, jestli to přežiju. Nemám ten jazyk zrovna dvakrát ráda a celkově v jazycích jsem nikdy moc nevynikala.

Chápu, že umět víc jazyků je výhodou, ale je těžké dosáhnout supr úrovně v jazyce, který není člověku sympatický.

Jak to máš ty s němčinou?

Paprika

Český den ti přeje, tvá Nindë


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Rozhoduješ se raději podle srdce nebo mozku?

Jednoznačně srdíčkem ♥ 0% (0)
Tak jak to vyjde 0% (0)
Pouze mozkem... 0% (0)

Komentáře

1 YoshiYuri YoshiYuri | Web | 16. ledna 2018 v 18:29 | Reagovat

Ta mi nikdy nešla

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 16. ledna 2018 v 18:54 | Reagovat

POdobně. Němčinu jsem se učila od čtvrté třídy, tehdy nebylo na výběr a měli ji automaticky všichni. Učila jsem se ji i na střední a maturovala z ní, protože jsem ji měla déle než angličtinu, která mi tehdy sice přišla primitivní, ale dost jsem ji flákala a nebyla moc schopná v ní mluvit. Jenže taky jsem měla na všech školách docela přísné učitelky, které vyvolávaly respekt až strach, ta na střední ráda křičela a mně němčina prostě moc nešla, takže jsem si k ní vypěstovala odpor, postupně to začal být jediný předmět, z kterého jsem vždycky měla strach, a tím horší to bylo. A navíc jsem nikdy neměla příležitost ani chuť ji mimo školu použít, takže tím nakonec mé desetileté studium němčiny zakočnené celkem slušnou maturitou šlo do kopru. Naprosto všechno jsem zapomněla, akorát jsem zjistila, že pasivně ze sebe ještě pořád něco vydoluju - sem tam rozumím základním dialogům. Právě přesný opak angličtiny, ve které jsem se začala pohybovat sama, o kterou jsem na vysoké projevila zájem, přestože ve škole už jsem v ní nepokračovala, a ve které jsem se dost drasticky sama od sebe zlepšila. Ale němčinu nějak... ne.

3 Nindë Nindë | Web | 16. ledna 2018 v 21:42 | Reagovat

[1]: Jsem doufala, že alespoň někomu :D

[2]: Máme to podobný no, v podstatě němčinu nepoužívám, protože v Německu se přece jen domluvím taky anglicky a když tam jedu, tak většinou jezdím s rodinou, kde se mluvení ujme někdo jiný. S angličtinou jsem dřív taky bojovala, to mi nesedla učitelka na základce, ale hodně se to zlepšilo v průběhu let, protože stejně jako ty o ní mám zájem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama