Listopad 2017

Co doopravdy trvá navždy?

11. listopadu 2017 v 16:46 | Nindë |  Téma týdne


Navždy je dlouhá doba. Nikdo pořádně neví jak je to dlouho. Někdo si může myslet, že navždy je pro něj jen tak dlouho dokud bude žít, nebo dokud budou žít jeho potomci. Někdo by třeba řekl, že je to až do té doby, kdy už nebude ve vesmíru naše zeměkoule, nebo až se celý vesmír zhroutí. Já se v těchto vesmírných věcech moc nevyznám, tak raději toho nechám.

Já budu brát navždy jako dobu dokud si na nás bude někdo pamatovat. Až na světě nebude nikdo a nic co by si na nás pamatovalo, tak to bude jako bychom vůbec nebyli.

Ale tak co tedy trvá navždy v lidském životě?

Někdo by řekl naše jméno. To záleží jak se na to podíváme. Jméno si můžeme změnit. Ať už za pomoci úřadů, nebo se rozhodneme pro přezdívku, nebo prostě ukradneme něčí identitu (nedoporučuji). Ale lidi kteří naše jméno znají (ať už to původní nebo ne), tak pro ně tím jménem jsme a jsme jím navždy, teda pokud si ho dokážou zapamatovat.

Někdo by řekl rodina. S tím budu muset souhlasit, protože minulost prostě nezměníme. Celá naše minulost je prostě navždy naše a je jedno co proti tomu uděláme, vždy bude spojená s námi. A rodiče jsou naši předci, naše minulost a tak to bude až do konce našich životů. A celkově tohle platí i o našich potenciálních dětech. Ty taky budou navždy naše.

Někdo by řekl naše osobnost. To je hloupost. Naše osobnost se postupně tvoří a přeměňuje. Není možné se narodit a zemřít se stejnou osobností. Myslím si, že tedy z počátku se musí i novorozeněti nějaká ta regulérní osobnost utvořit.

Někdo by řekl lidská hloupost. Tady jsem si vzpomněla na citát Alberta Einsteina: " Pouze dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská hloupost. U té první si tím však najsem tak jist." A to mi přijde jako docela dost hezká úvaha. Protože lidé nejsou bezzchybné stroje, takže je samozřejmé, že budeme dělat chyby a občas ze sebe díky nim uděláme hlupáky. Tím nechci říct, že chyby dělají jen hlupáci.

Někdo by řekl náš odkaz. Dost možná ano. Dokud bude žít alespoň jeden člověk, který si bude pamatovat na naše skutečné činy, tak tu bude náš odkaz navždy. I když jenom v povědomí jednoho člověka.

Co podle tebe je navždy a co tu opravdu je navždy? Láska? Naděje? Lidské vědomosti? Vesmír? Existence atomů?

Povidla

Navždy krásný život ti přeje, tvá Nindë



Pátky

10. listopadu 2017 v 16:10 | Nindë |  Random


Je pátek. Díky Bože, díky! Pokud pro vás pátek odpoledne také představuje osvobození od mučení ve škole/práci, tak víte jak dlouho se na ten moment svobody těšíte. Přece jen byli jsme teď pět dní pilní, zasloužíme si trochu toho odpočinku.

Jen co v pátek opustím svůj vyhřátý domov, tak už chci zas zpátky dovnitř. Ve škole jako poslední hodinu týdne máme dějepis a věřte mi, že se tam pravidelně každý pátek vedou bitvy. V mé hlavě, jestli dávat ještě pozor, nebo se na to už prostě vykašlat. Obvykle je uzavřen uprostřed hodiny mír a přepnu se na úsporný mód, který sice píše poznámky, ale nic jiného už nedává.

Když pak ještě přežiju cestu domů, tak nevím co. Jsem konečně doma, mám určitě až do zítřejšího rána naprosté volno, ale stejně nevím co. Byla jsem teď zvyklá pět dní jakž takž něco dělat, protože jsem v podstatě musela. Teď mám ale svobodu si dělat co chci a přijde mi nevhodné se jen flákat.

Stejně to většinou dopadne tak, že se začnu koukat na seriál i když jsem si už před dvěma týdny chtěla přečíst tu knížku a udělalo by mi radost, kdybych jí dočetla. Je smutné, že si pak ani neudělám čas na to na co jsem si řekla, že si udělám čas.

Dřív studenti chodili do školy i v sobotu, ba někdy i v neděli. Taky to zvládli. Jak je možný, že pro nás je už ten pátý den tak vyčerpávající? Možná je toho prostě moc v dnešním světě. Množství učení se samozřejmě odvíjí od přesvědčení studenta a také typu školy na které studuje. Spíše jsem myslela, že závisí na všech těch možných rozptýleních, které nám občas doslova nedají spát. Není totiž jednuduché být každou chvíli rozptylován a hodnotit co je lepší dělat.

Není mi to příjemné, když se na sebe v pátek podívám a vidím, že se ze mě stala líná osůbka, co nedokáže udělat ani to co chce. Ale radši snáším ten nepříjemný pohled, než abych se přinutila vyvinout nějaké to úsilí ho změnit.

Jaké jsou pátky pro tebe?

Nepečený dort

Dostatečně živý den ti přeje, tvá Nindë



Zamyslet se nad správností

9. listopadu 2017 v 20:25 | Nindë |  Random


Ani se pořádně nezastavím. Nezamyslím si jestli to co dělám, nebo se chystám udělat, je dobrý nápad. Zatím mi všechno bez rozmyslu tak nějak vycházelo. Zatím to co se pokazilo se napravilo, nebo to bylo opomenulo. Určité činy nelze ani hodnotit jako čistě dobré nebo špatné. Hodně často k sobě mají kousek toho druhého.

Kouřila jsem cigarety už jakože na té úrovni, že jsem měla vlastní krabičku cigaret. Dodávalo mi to hromadu nikotinu, zvláštně fajn pocit jsem měla sama ze sebe a bavila se s přáteli. Mělo to svá pozitiva. Pak jsem ale obvykle měla výčitky svědomí, o něco horší zdraví a lehčí peněženku. A to byly ty negativa. Teď se kouření vyhýbám, ale celkově na to období nepohlížím vyloženě s odporem. Na jednu stranu ty chvíle kdy jsem z úst vypouštěla kouř mi dělaly dobře, bavilo mě to. Nechci ovšem podstupovat všechna ty negativita jen pro ty jednorázové hezké okamžiky.

Nějaké dobré věci jsem určitě taky udělala, ale teda vzpomenout si na něco dá docela práci. Ne, nemůžu si vzpomenout momentálně absolutně na nic. Každopádně, když člověk chce udělat něco hezkého, tak občas musí i něco obětovat. A ta obět je ta negativní stránka toho dobrého činu. Asi je dobře, že si nedokážu na nic vzpomenout. Ty horší činny je lepší si důrazně pamatovat a nad těmi dobrými by neměl člověk ani přemýšlet a brát je jako samozřejmost.

Zastavilo by mě ale nějaké to zamyšlení před těmi horšími rozhodnutími? Já se obávám, že možná ano. A nevím jestli je to to pravé ořechové. Dokud není ohroženo ničí zdraví, tak bych si mohla dovolit občas něco zkusit i třeba špatného. Nemyslím teď proboha tvrdý drogy či něco takového extrémního. Jen se prostě nebránit něčemu neobvyklému co by nemuselo dopadnout na stoprocent skvěle a dost možná bych si při tom mohla rozmlátit držku.

Jednoduše mám strach, že přílišné přemýšlení nad správností může vést ke strachu vyzkoušet cokoliv. V určitých oblastech bych se chtěla jednou stát tou "správnou". Jako třeba žít více ekologicky a tak podobně. Ale to opět beru jako to dobré počínání, co by se mělo jednoho dne stát mojí přirozeností.

Přemýšlíš často nad tím, jestli děláš to co je "správné"?

Vánočka bez rozinek, ale za to s mandlemi

Přeboží den ti přeje, tvá Nindë



Co se skrývá za dnem lahve?

4. listopadu 2017 v 17:21 | Nindë |  Vážná věc


Takže co se skrývá za dnem lahve? Uvolněnost, spokojenost, odvaha a později prázdnota, provinilost a horší zdraví.

Už je to nějaká doba, co jsem byla proti alkoholu. Byla jsem dost hrdá a opravdu jsem se napila jen minimálně. Obvykle, když jsem ochutnávala něco ze skleniček rodičů, po jejich dovolení. Tahle má zásada byla bohužel zničena a to mi mrzí.

Byl páteční večer a já jsem si s kamarády v klidu připíjela a bylo mi jedno, že to není dobré rozhodnutí. Vyloženě opile jsem si připadala zatím asi třikrát, ale stačilo mi to. Je to docela zvláštní pocit. Člověk vnímá jinak čas a jeho možnosti se rozšiřují. No to možná není pravda, protože možnosti má stále stejné, ale až teď ho napadne některé z nich uskutečnit. Já jsem sama od sebe občas taková impulzivní a udělám věc, která mě v tu chvíli napadne a neřeším dopředu její následky ani to, že to je třeba něco, co není obvyklé.

Hlavní důvod proč nejsem opilá, když jdu s kamarády večer někam je ten, že je to kurňa drahý a mně se nechce investovat. Je mi přirozeně proti srsti vyhazovat peníze za takovou hloupost jako je alkohol, ale i tuhle svojí přirozenost občas hodím za hlavu.

Nezdraví je dalším důležitou součástí opíjení. Já mám normálně docela problémy s pletí, ale tedy den po propíjení peněženky se projeví svinstvo co jsem do sebe ládovala na mém obličeji. A to je především hlavní důvod toho, proč nemám zájem o to si tak moc huntovat tělo. Zdraví je podle mě pilířem všeho a nechci ani vědět co už mi udělal alkohol zevnitř.

Neříkám, že se nikdy v životě znova nenapiju, ale rozhodně střídměji a s větší obezřetností. Nebude lehké netáhnout s některými kamarády vždy za stejný provaz, ale oni to zvládnou. Doufám, že mi tohle vysněné opětovné omezení alkoholu v mém životě vyjde bez toho, abych se musela přestat bavit s kamarády po večerech ve městě. Uvidíme...

Dýňové koření

Překrásný den ti přeje, tvá Nindë