Když se nikdo nedívá

18. května 2017 v 21:43 | Nindë |  Téma týdne


Jako správná lidská bytost bych se chtěla v tomto článku zaměřit na sebe a na to co dělám já, když se nikdo nedívá.

Kdysi jsem viděla jeden citát, který se ptal: Kdo jsi, když se nikdo nedívá? (na obrázku je mimochodem norský Preikestolen) Tento citát mi změnil trochu perspektivu pohledu na můj život. Protože já jsem opravdu jiná, když jsem sama a když jsem s lidmi. Teda alespoň dřív jsem se chovala všude značně rozdílně. Nyní si myslím, že rozdíly jak jednám s rodinou doma a s kamarády ve škole jsou mnohem menší. Ale co se děje, když jsem úplně sama v svém pokoji?

Pronásleduje mě samota, na kterou jsem si dost zvykla. Obzvlášť poté co jsem si před přibližně rokem a půl smazala svůj účet na facebooku. Když se nikdo nedívá, tak jsem sama a sama sebou. Mám své chvíle radosti i trápení. Sem tam si povídám sama pro sebe a směju se jen tak a pak se směju tomu jak se směju (opravdu se to nestalo jen jednou). Vím, že by tohle označilo pár lidí za bláznovství, ale já jsem takhle spokojená... jsem spokojená jako blázen. Jako blázen se učím, brečím, lenoším, prokrastinuji, tančím, zpívám si a hlavně přemýšlím ve své skrýši.

Jakmile přijdu domů a zjistím, že tam není živá duše, tak jsem neuvěřitelně ráda. To že se nikdo nedívá znamená, že můžu být taková jaká chci. Klidně můžu uprostřed kuchyně rozjet improvizovaný taneční sólo při krájení mrkve a nikdo mě za to nesoudí. I když se to nemusí zdát, tak já se stále za sebe občas stydím a to je špatně. Neměla bych se stydět za to co mám ráda. Stydit se za své skutky si dovoluji. Mi nepřijde špatné si uvědomit své chyby a trochu si je vyčítat. Přece jen za své chyby musí člověk trochu pykat, ale chápu, že všeho moc škodí.

Když mě nikdo nepozoruje, tak nechávám své emoce vyplynout na povrch. Když jsem mezi lidmi, tak držím své emoce trochu na uzdě. Mám pár nápadů proč. Možná protože nikomu nechci ublížit, nebo protože se za ně stydím a bojím se co na ně ostatní, nebo chci být brána jako více rozumná a "dospělá", či se bojím následků. A ani nevím, jestli je špatně, že své emoce skrývám. To by jsi mi mohl říct ty...

Zelenina

Den plný radosti ti přeje, tvá Nindë


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Děsí tě být jiný?

Hahaha... ani trochu 32.4% (24)
Jenom mírně 25.7% (19)
Jo a jak... 14.9% (11)
Blu blu blu blu blu 27% (20)

Komentáře

1 un-ordinary-girl un-ordinary-girl | 19. května 2017 v 6:18 | Reagovat

Úžasný článek. Je fajn vědět, že nejsem jediná, kdo se tak chová nebo se aspoň chová podobně. Tvůj článek mě úžasně vystihl. A to improvizované taneční sólo při krájení mrkve je fakt boží!

2 Nindë Nindë | 19. května 2017 v 8:41 | Reagovat

[1]: Tak to jsem velmi ráda, že jsi se v mém článku našla. Děkuji moc :)

3 Eliss Eliss | Web | 19. května 2017 v 9:20 | Reagovat

Když se nikdo nedívá, opravdu můžeme být jací chceme...

4 Nindë Nindë | Web | 19. května 2017 v 9:48 | Reagovat

[3]: To je pravda, ale já jsem asi moc líná abych byla tou mou vysněnou verzí :D

5 D D | Web | 19. května 2017 v 15:42 | Reagovat

Článek se mi hodně líbí až na výraz "prokrastinuji", protože prokrastinace není synonymem pro lenost, ale názvem duševní poruchy. Takže jestli jí opravdu trpíš, pak "blázen" skutečně jsi.

6 Nindë Nindë | Web | 19. května 2017 v 19:18 | Reagovat

[5]: Týjo.. tak já slovo prokrastinace používám běžně pro označení odkládání věcí na jindy. Ale je pravda, že tak moc chorobně věci na jindy neodkládám a mám dojem, že duševní poruchu mám spíše jinou :D takže za ten výraz se tam omlouvám, jelikož tam moc nepatří, díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama