Veverky jsou zlé

11. března 2017 v 19:12 | Nindë |  Posedlá kreativitou


Probudil jsem se do bolesti a tmy. V uších mi pískalo a já se bál otočit hlavu. Nedovolil jsem si ani hnout prstem. Ozvalo se zapinkání a zářivky v místnosti se rozblikaly až se zcela rozsvítily a já bolestně snášel jejich jas. Tělo jsem měl unavené a pohmožděné, plné modin. Díval jsem se na lesklou mříž půl metru nade mnou. V tom jsem uslyšel spěšné krůčky nějakého zvířátka. Tento zvuk by se mohl zdát příjemným, kdyby člověk nebyl nahý na zemi, s paranoidními proroctvími v hlavě a obzvlášť když ty dřívější proroctví se naplnily. Zrychlil se mi tep a začal zhluboka dýchat. I přes silně zavřená víčka se vydrala na povrch mé tváře slza. Uslyšel jsem škrábání drápků na bělostné podlaze. Veverka mi zaútočila na tvář přesně tam, kde byla ona slza. Vykousla mi kus masa a já se začal zmítat a ječet. Signál otevřel další výběhy a na mě zaútočilo dalších pět veverkech. Běhaly po mě, kousaly, drápaly a já se je snažil setřást, ale svázané ruce a nohy mi nikterak nepomáhaly. Radši jsem měl zavřené oči. Když ale jedna z veverek zaútočila na mé přirození, bolestí jsem oči otevřel. Další veverka se ihned ujala příležitosti a opravdu mi začala drápat do mých očí. Už jsem nic neviděl a tváře měl mokré od bělma. Zoufalstvím jsem se schoulil do klubíčka. Mlátil rukama do země, naříkal, ječel a křičel. Ozvalo se zavrzání dveří a výstřel a já ucítil jak mi kulka provrtala tělo. Nadechl jsem se, vydechl, děkoval za osvobození a mířil do jiného světa.

Medovník

Trochu klidnější den ti přeje, tvá Nindë


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak na svět pohlížíš?

Optimisticky 27.3% (3)
Realisticky 63.6% (7)
Pesimisticky 9.1% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama