Nekrofil

15. ledna 2017 v 16:48 | Nindë |  Random


"Ahoj" řekla.
"Čau!" pozdravil jsem.
"Jsi ošklivý." Začala mi říkat do očí. Jediné co jsem mohl dělat bylo čelit jejím slovům.
"Tak sbohem." Po těchto dvou slovech se otočila na podpatku a odběhla k partě svých hloupých nán.
"Obdivuji tě za to, že jsi mi to dokázala říct." zašeptal jsem.

Probouzím se s trhnutím. Ta příhoda z dětství mě doprovází až do teď. Je mi 26, ale ještě jsem se přesto nepřenesl. Potkávám jí každý den. Každý den se v práci směje debilním vtipům, které jí říkají kolegové, aby jí dostali do postele. Já ve své stísňěné kanceláři dělám svou práci zatímco ona píchá s šéfem v kuchyňce. Slyším její vzdechy přes papírové zdi. Zapojím si sluchátka do telefonu a metal mi hraje do uší a prokousává se mi do duše. A ta sklíčená a polámaná sedí v rohu. Nikdo by neřekl do dospělého chlapa, který nosí většinu času modré obleky se stříbrnou kravatou, že je tak zkažený a zničený.

Jen další nudná schůze. Nic nového se neprobírá. Když tu se šéf zeptá: "Hookere? Na dalším případu budete dělat se slečnou Jasterovou." zmohl jsem jen na přikývnutí. To bude ale měsíc. Moje láska z dětství má se mnou dělat naší, společnou práci. Její ruka se pomalu, ledabyle a zároveň důležitě vznesla do vzduchu. "Ano, slečno Jasterová?" zmateně se zeptal šéf. "Nechci s NÍM pracovat na tom případu." řekla pomalu. Ohromeně jsem na ní zíral. "Ale tak už je to bohužel domluvené. Samozřejmě chápu, že se vám nechce pracovat s Hookerem, ale budete muset." šéf jí věnoval tvrdý pohled. Byl jsem překvapen z toho nenadálého útoku. Asi mu ta milá slečinka povyprávěla o našem dětství. Její havranní vlasy se zalekly ve světle zářivek. Jedovatě a zároveň slušně se usmála. "Dobře tedy." Ukončila vše dvěmi slovy. Ve mě to vřelo. Vše bylo zapomenuto. Naše oči se setkaly. Její pokračovaly dál. Moje se na ní zastavily. Za to zaplatí.

Závěsná lampa se houpala v mém sklepě. Na židli přede mnou seděla špinavá a zároveň krásná žena. Její oči byly zality slzami a strachem. Z kovového stolku jsem vzal malý zahnutý nástroj. Začala se třást. Snažila se něco vykřiknout zkrse izolepu. Její oblečení bylo umazané a potrhané. Malá čepel se přiblížila k její levé lícní kosti. "Bude to bolet. Ale to víš. Nebudu ti dávat vysvětlení. Nebudu tě utěšovat. Jenom si to vychutnám. Do poslední kapky krve." postupně jsem se k ní přibližoval, až jsem jí poslední větu zašeptal přímo do jejího malinkého ouška. Bez jakéhokoliv otálení jsem trhl rukou a zničil její dokonalou tvář. Krvavý šrám se jí táhl od ucha k nosu. Natrhl jsem jí i nosní dírku. Začala brečet a ječet. Nechal jsem jí. Chci vědět, že bude živá dost dlouho. Chci aby si přála ať rychle zemře. Pohladil jsem jí po stehně. Vytřeštila na mě oči. Asi si myslela, že jí teď znásilním. Ale ne. To není co teď udělám. Napřed jí budu mučit, protože jsem sadista. Pak jí zabiju, protože jsem vrah. A pak jí ošukam, protože jsem nekrofil.

...........................................................................................................................

Moc se omlouvám, jestli jsem tě nějak pohoršila. Nevím jak přesně mě to napadlo, ale napadlo a mírně se za to stydím. Asi chápeš, že to chtělo hodně odhodlání to sem dát. Už to tu je a tak to asi má být.

Čokoládový pudink

Hezké dny ti přeje, tvá Nindë


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tvá oblíbená část dne?

Ráno 15.4% (4)
Dopolene 7.7% (2)
Poledne 0% (0)
Odpoledne 11.5% (3)
Večer 50% (13)
Noc 15.4% (4)

Komentáře

1 Redcarrot Redcarrot | 16. ledna 2017 v 21:45 | Reagovat

Tohle mě překvapilo....ale příjemně! Musím říct, že tohle je zatím moje nejoblíbenější povídka od tebe....jen tak dál! :)

2 Marka Marka | Web | 17. ledna 2017 v 12:26 | Reagovat

Myslím že se nemas za co stydět :) člověka napadnout ruzny věci a možná nás to má donutit jen zamyslet se

3 Nindë Nindë | Web | 17. ledna 2017 v 20:53 | Reagovat

[1]: Děkuji Mašiňáku!

[2]: Já jsem nad hlubším významem o půlnoci nepřemýšlela, ale možná že tam nějaký je :D

4 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 17. ledna 2017 v 22:17 | Reagovat

Náhodou je to dobrý. A takový úderný. Přečetla jsem to jedním dechem.

5 Nindë Nindë | Web | 18. ledna 2017 v 16:50 | Reagovat

[4]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama