Listopad 2016

Vánoční šílenství

30. listopadu 2016 v 15:33 | Nindë |  Random


Zítra už je prvního prosince a to znamená, že se přibližují Vánoce. Ve škole se mi vždy zdá, že se přibližují rychlostí trabantu a po škole vždy rychlostí formule 1.

Dárek nemám koupený ani jeden, ale stejně si myslím, že každému dám jen malou pozornost. Pravděpodobně jeden pár ponožek. Ponožky se vždy hodí.

Zatím mě ani nechytlo takzvané Vánoční šílenství. Nemám potřebu si nějak svátečněji vyzdobovat pokoj ani si dávat vánoční tapetu na mobil. Vánoční nálada mě popadne jedině, když vím, že je venku zima a já sedím doma s hrnečkem čaje. Navíc tyhle Vánoce mám v plánu si užít. Žádný stres ani hádky o uklízení a balení dárků. Jednoduše relax. O tom by Vánoce měly být ne?

A teda ještě o cukroví. Na pečení cukroví se těším. Doufám, že budeme péct jen málo, aby jsme my, ženy a dívky domácnosti, necítily, že je to naší poviností. Pečení je totiž podle mě skvělým odreagováním od dnešního uspěchaného života.

A co ty? Tešíš se na Vánoce? Je u vás už napečeno?

Karamel

Hezké poklidné dny ti přeje, tvá Nindë



Nájemný vrah - vysněné povolání

29. listopadu 2016 v 19:23 | Nindë |  Random


Mým vysněným povoláním je nájemný vrah... prostě nějaký ten assassin. Představa, že jsem chladnokrevná, nebezpečná a ctižádostivá mi lichotí. Byla bych sakra nafoukaná. Zanechávala bych za sebou vždy strašný bordel a nikdy se za něj neomlouvala. Žila bych ze strachu ostatních a vlastní nadutosti. Lidé by mě nenáviděli a já nenáviděla je. Samozřejmě bych pár tajných přátel měla. Společně bychom si užívali za křiku trpících zmrdů. Navíc si strašně dlouho přeju dlouhý černý plášť. To je taková má tužba. Mé zbraně by byly dýky a bystrost. Pravděpodobně bych měla noční můry kdykoliv bych usnula, ale podle mě by to stálo za to. Být žádaná by mi za to stálo. Mít tu pozornost. Mít ten obdiv a zároveň vidět strach v očích těch co by si přáli mé vražedné služby.

Hodně to zní jako bych byla vraždící maniak. Vždy mě boj přitahoval. Vždy jsem si říkala, že to je možnost se projevit. Ukázat co ve mě je. Co ve mě dřímá. Ale neboj se... jsem jen obyčejná teenka a nemám zájem o to tě zabít... zatím :D ne dělam si srandu... nebo ne? Okej, fakt... jsem normálně divná, ne tak moc divná :D

Koblihy

Pěkný nepohoršený den ti přeje, tvá Nindë



Rozplývání

28. listopadu 2016 v 16:32 | Nindë |  Posedlá kreativitou


Rozplývání

S tímto dějem mám takový love hate vztah. Mám ho ráda, ale zároveň nesnáším jeho dopady na mojí psychiku. V momentu když se daná situace děje si užívám ten skvělý pohled, culím se a jsem šťastná. O vteřinu později si uvědomím, že já taková nejsem/neděje se to mě. Pak nad sebou začnu uvažovat. Bože co jsem to za člověka. Proč? Proč? Proč? A přichází další pocity jako zoufalství, marnost apod. Rozplývám se hodně často a tak už jsem zvyklá nadávat si do dřevěného kůlu, ale stejně bych byla radši kdybych se nemusela rozplývat jen nad něčím co se děje mimo mě. Já si chci taky někdy připadat roztomile a báječně! Ale namísto toho si připadám jako vorvaň, který se plácá na souši a snaží se sníst tu výbornou tiramisu.

Tak to byl první pondělní článek v mém produktivním týdnu, který nese téma... vlastně žádný nenese :D Každý den sem přidám jeden článek a nakonci uvidím jak mě to bude bavit a pokud usoudím, že to byl dobrý nápad, tak možná příští týden budu pokračovat. Takže se těš na zítra :)

Lískový oříšek

Krásné pondělí i nepondělí ti přeje, tvá Nindë



Z jakého kovu by bylo mé srdce?

21. listopadu 2016 v 19:02 | Nindë |  Téma týdne


Mé srdce by bylo hned z několika kovů. Z velké části by to muselo být olovo.

Olovo je prvek, který má chemickou značku Pb, což jsou mé iniciály. Olovo dokáže pohltit rentgenové záření a je celkově odolné. Řekla bych, že je až nedobytné. Do mého srdce se ovšem dostane něco/někdo neuvěřitelně lehko , takže mé srdce nemůže být jen z olova. Ale ne všem naplno důvěřuji, takže trochu té odolnosti tam stejně je.

Měď je další kov, ze kterého by bylo mé srdce. Měď má nádhernou barvu. Jaký jiný kov má tak krásnou barvu? Žádný... Měď je navíc skvělý vodič. A já si myslím, že jsem si právě přes tento kov navázala do srdce tolik věcí.

Rtuť je jedovatá. A já si myslím, že část mého já dokáže být pěkně jedovatá na ostatní. Teda mamka mi vždycky říká, ať přestanu být jedovatá. Navíc rtuť je jediný kov, který je při normální teplotě kapalný. A to z ní dělá něco extra. A já jsem také z části něco extra, ale to každý, takže každý má v sobě nějakou tu rtuť.

Procentové rozložení: 48% - Olovo, 27,6% - Měď, 24,4% - Rtuť


Srdce se mi samozřejmě ještě vyvíjí a mění, takže takhle to nemusí být navždy. Změna je život. Z jakých kovů by bylo tvé srdce?

Káva s mlékem a cukrem

Hezký den plný srdcí ti přeje, tvá Nindë



Moje vášeň

18. listopadu 2016 v 16:16 | Nindë |  Random
Každý žije z nějakých momentů. U mě ty momenty jsou večer nebo ráno. Vždy když se díky slunci obloha zbarvuje do červena, růžova, oranžova, žluta, světle modra, světle zelena a dalších úžasných barev. Ty okamžiky jsou pro mě připomínkou, že i když se děje cokoliv, tak se Země točí dál a i přes všechny strasti, slunce vždycky vyjde a vždycky zapadne.

Západy a východy slunce mám tedy nesmírně ráda a také nesmírně ráda je fotím. Bydlíme docela na kopci a tak mám krásný výhled směrem na západ. Nedokážu si představit bydlet někde v přízemním bytě směrem na jih nebo sever. Jak bych pak sledovala to co tak zbožnuji?






























Když mě na nebi zaujalo něco jiného:





Když mě zaujalo něco úplně jiného:





Tak to by bylo vše... Vím, že moje fotografické schopnosti nejsou nejlepší, ale dělám co můžu :D Doufám, že tě nějaké fotografie zaujaly, pokud ano napiš mi do komentáře jaké :)

PS: Někdy se fotky mohou zdát podivně ořízlé. Omlouvám se, ale radši jsem je trochu upravila (jen co se velikosti týče. Barevně jsou takové jaké jsem je vyfotila). Alespoň se můžeš víc soustředit na kouzla na obloze, než na baráky :)

Rakvička se šlehačkou

Krásné slunečné i neslunečné dny ti přeje, tvá Nindë

Prokrastinace

17. listopadu 2016 v 15:48 | Nindë |  Vážná věc


Nedokážu se k ničemu přinutit. Dělám všechno možné jen abych nedělala to co mám a vše odkládám. Prokrastinace... ta malá sviňa si mě našla. Moc nevím jak se jí zbavit. Prostě mě zajímá co se stane v další epizodě The Royals, jestli je nové video na youtube, nebo jestli mi písničky zlepší náladu. Nic z toho mi nijak nepomáhá (koukej na ty zápory! :D). Nemám vůli něco změnit. Jsem naštavaná, lituji se a všechno působí tak depresivně, smutně a nezábavně.

Točí se to stále dokola. Řeknu si, tak fajn... v celou se začnu učit angličitinu. Problémem je, že když nepřestanu prokrastinovat v celou (což obvykle nepřestanu), tak si řeknu, že se budu učit v půl. V půl si řeknu v celou... Furt se to točí a mě se to nechce zastavovat.

Asi budu muset něco začít dělat... Kouknu se na pár videí o prokrastinaci a doufám, že mě dostatečně motivují k činnosti. Bojím se ovšem, že se nebudu moct soustředit. Tak se kouknu na pár videí o soustředění. No když jsem na tom youtube, tak se kouknu i na nový video od Buzzfeedu, ne? A jsem zpět na krásném, ale zbytečném kolotoči, na kterém mě to moc baví, ale zároveň se mi dělá blbě.

Musím se změnit. Vím to. Změna je život.

Černý čaj s medem

Hezké a produktivní dny ti přeje, tvá Nindë



Moje nejistota - akné

16. listopadu 2016 v 19:01 | Nindë |  Téma týdne
První věc, co si na mě všimneš.


Nevím, jestli je akné přímo v tabu, ale moc se nesetkávám s tím, aby se o něm otevřeně mluvilo ve společnosti. Lidé se nejspíš bojí, aby někomu slovně neublížili.

Poslední dva, či více měsíců mě intenzivně trápí ona nejistota. Každé zrcadlo mi ten problém ukazuje. Jo, je to akné. Ne jen pár uhříků. Myslím tím fakt vydatné pupínky po čele, bradě a občas se objeví tváři a nosu a zádech. Nevím moc proč se mi to před těmi dvěmi měsíci tak zhoršilo, ale je to tak. Používam stejnou kosmetiku, stejný čistící věci na obličej, jím stejně apod. Nic se nezměnilo, jen moje kvalita pleti. Nejhorší je to mezi obočím. Ta oblast je moje horká zóna. Nepoužívam make-up ani nic podobného, jen někdy pudr, ale ten nepotkal můj obličej už tak 14 dní.

Jsem moc ráda, že moje akné nijak neovlivnilo komunikaci s kamarády a celkově s lidmi. Všichni byli zvyklí, že moje pleť není dokonalá, ale nikdo nic neřekl, když se fakt zhoršila a za to jsem ráda. Doma tomu, ale tak nebylo. Rodiče ani sestra si neodpustili pár těch poznámek typu: "To tvoje čelo je fakt hrozný! Musíš s tím něco udělat! Nenípej si to!" Oni mě začali znejišťovat na mé pevné půdě. Já jsem sama sebe ujišťovala, že to přejde, ale nepřecházelo.

V pondělí jsem tedy zašla s mamkou ke kožnímu. Ten mi předepsal zineryt. Zineryt používala už moje sestra. Ta ale měla upřímně ještě horší akné než já a to především, protože bylo hormonální. Zineryt jí z části pomohl, tak jsem zvědavá, co to udělá mě. Jen doufám, že zafunguje. Zatím to vypadá, že pomůže.

Zrcadlo vždy rádo kříčí: "Červený! Červený! Bílý! Růžový!", když očima zkoumám svůj obličej. Naučila jsem se to ignorovat, ale zároveň se mi to zahloubávalo víc a víc do paměti. Vím, že je někdo na tom s akné hůř než já, ale mě trápí to moje, protože mě to ruší. Ruší to můj klid, kdykoliv se kouknu do zrcadla.

Osobně samozřejmě vůbec neodsuzuju lidi co mají akné! Mnohdy za to absolutně nemůžou. Já vím taky jaké to je chodit s nečistou, nehladkou pletí po světě a tak bych lidi s akné ráda nějak podpořila, ale to není možné, protože se to v normálním rozhovoru nemluví. Každý to vidí, tak proč o tom ještě mluvit, že?

Tak to by bylo pro teď vše. Možná sem dám ještě nějakou recenzi na ten zineryt, až ho doberu. Se uvidí :)

Džem

Skvělé dny ať už s akné, či bez ti přeje, tvá Nindë