Říjen 2016

Moje poprvé - čajovna

26. října 2016 v 18:26 | Nindë |  Random


Čáu! Včera jsme si po oddechovém filmu v kině (v rámci školy) došli s kamarády a kamarádkou poprvé (alespoň za mě určitě) do čajovny, jak možná víte, tak v čajovně se nejen prodávají čaje, ale i propůjčují vodní dýmky. Já jsem osoba, která nesnáší i jen představu toho, že by nepřemýšlela normálním způsobem a měla zakalenou mysl nějakou látku, takže jsem se neúčastnila kouření dýmky. A to mě spolužáci přemlouvali, ale já jen vždy zavrtěla hlavou a odvrátila se. Musím ovšem uznat, že voněla sakra dobře... Myslím, že to byla nějaká višeň a máta. Čajík jsme si daly s kamarádkou dohromady. Jeho název byl černý šnek a měl tmavě červenou/rudou barvu a chutnal opravdu dobře. Kluci si dali nějaký písečný, či co to bylo a byl o dost jemnější než ten náš. Já jsem se docela bavila a nejspíš jsem byla nehlasitější člověk v místnosti, protože já opravdu jen tak nesnižuju hlas. Když jsme přišli, tak bylo docela narváno a potkali jsme známé tváře. Postupně se ale pelíšky vyprazdňovali a další davy už nepřicházeli. Dost se těším, až zase někdy vyrazíme, protože ta uvolněná atmosféra byla úžasná a taky tam měli krásné konvičky a hrníčky :D

Rýže

Příjemný a uvolněný den ti přeje, tvá Nindë



Jsem jen stroj?

26. října 2016 v 11:14 | Nindë |  Téma týdne


Čáu! Rozhodla jsem se vymyslet něco na nové téma týdne, ale opět mi na něm rozčiluje slovo naší (nerada mluvím za ostatní), tak si ho přeměním na mojí...

...................................................................................................................................................................
Svět je jen mojí představou:
Někdy přemýšlím nad tím, že co se právě děje se mi jen zdá, možná ani ne mě... možná někomu jinému. Možná se po smrti prostě rozplynu a budu čekat dokud dotyčný opět usne a já se opět objevím. Co když se už neobjevím?

Když začnu přemýšlet o smrti a co je pak, tak mám někdy takovou podivnou náladu. Začnu přemýšlet nad tím, zda jsem skutečně tvořena jen atomy a ničím jiným. Mě to přijde zvláštní. Nejsem stroj, ale věda jakoby mi říkala, že jsem. Jsem tvořena ze součástek. To co dělám ovlivňují chemické látky a jejich reakce. Jako bych nebyla nic víc než stroj, který čím starší je, se víc opotřebovává, až přestane fungovat.

Já si nemyslím, že jsem jen stroj, já věřím, že jsem něco víc. Já tuším, že se ve mě točí duše. Něco, co prostě existuje a není ničím tvořeno. Žádnými prvky. Žádnými elektrony, protony a neutrony. Duše je něco víc. Duše je život. Je to něco kouzelného, magického. Něco, co nelze chápat a nalézt. Ale existuje to v nás.

Duše neumírá s námi. Duše jen přeletí do jiného těla a tam bude žít dál. Teď jen přichází otázka, zda my jsme duše, nebo jsme tělo. Já chci být duše. Já nechci, aby mě duše opustila. Já chci s ní být spojena navždy, nejlépe.
...................................................................................................................................................................

Tak to bylo spíše takové filozofické, ale snad ti to nevadilo :) A jak to máš ty se smrtí? Přemýšlíš nad ní rád, nebo se vyhýbáš takovému tématu?

Med

Příjemný, neděsivý den ti přeje, tvá Nindë



Přečti a buď kreativní!

23. října 2016 v 19:04 | Nindë |  Random


Ahoj! :) jentak mě napadlo, že by náhodná, neobvyklá slova by mohla sloužit k zvýšenní kreativity. Takže jsem nějaká taková slova sepsala a a uvidíš jak na tebe budou působit :)

Kuběna
Vzduchoprázdno
Pramínek
Oblázek
Stračena
Lupm
Ladnost
Tintítko
Mořeplavec
Havěť
Gusto
Lustr
Vošouch
Rozlet
Torzo
Izolepa

Mnou náhodně vymyšlená slova:
Korzlupčka
Holínplášť
Běžkohousenkol
Jitrohlad
Břífajf

Pokud to zafungovalo, tak mi to rozhodně napiš do komentáře a pokud ne, tak promiň, že jsem plýtvala tvým časem :/

Kapusta

Přeji ti kreativní dny, bez námahy, tvá Nindë



Barvy - Jaké podle mě jsou?

18. října 2016 v 20:53 | Nindë |  Téma týdne


Modrá je jednoduše královna královen. Vznáší se i rázně našlapuje, aby dala vědět, že je tu. Je vždy čisťounká a bez jediné chyby. Dokáže mě uklidnit i povzbudit. Vždy mi dodá naději.

Zelená na mě zírá a zkoumá mě. Zelená žije. Zelená se se mnou směje. Zelená je kreativní, ať si každý říká co chce.

Žlutá je malá víla, co mi poletuje kolem hlavy. Žlutá mě naplňuje vnitřní radostí a šeptá mi do ouška, že je vše v pořádku.

Červená je vysoká, nelítostná, mladá a šik dáma. Čeká až přestanu dávat pozor a pak se do mě zakousne. Červená mě nutí být ostaržitá a líbezným hlasem mi lichotí.

Oranžová je malý protivný skřítek, který mě ne a ne nechat na pokoji. Oranžová mě irituje, drásá mi nervy a i když se snažim zůstat klidná, tak mě vždycky vyprovokuje.

Fialová mě nutí pohlédnout co je za závěsem. Je tajemná a má zastřený příjemný hlas. Ale není jako červená. Fialová mi nechce ublížit. Fialová je přítelkyně.


To jsou barvy kolem mě. A jaké jsou kolem tebe?

Zelený čaj

Krásné barevné dny ti přeje, tvá Nindë



Nemám kluka? Není to lehké...

9. října 2016 v 21:13 | Nindë |  Random


Zdár :) tak abych začala... Jsem šesnáctiletá dívka, která ještě nikdy neměla romantický vztah s klukem. Nevím, jestli mám být z toho smutná. Zatím na to ovšem nemám žádný specifický názor.

Lidé si nedokážou představit jak je to pro teen holku obtížné si někoho najít, když nechodí nikam na párty, hospod, nekouří, nepije a je to prostě obyčejná průměrně hezká (nejsem krásná, ale alespoň hezká... doufam ._.) studentka. V podstatě jediným možným místem na seznámení je škola. Ale tam, když neznáš lidi z jiných tříd a třída do které chodíš nikoho zajímavého nenabízí, není to nejlepší stav. Jediné co můžu dělat je pokukovat po klucích ve škole a po ulicích.

S tímto pokukováním ovšem nastává několik potíží, například a to je dost důležité: První dojem má na starosti vzhled a podle zkušeností vím, že vzhled nepředstavuje rovnou i hezké chování. Netuším, jestli je už zadaný a ani nevím kolik mu je let a ani nevím, co by si o mě myslel, kdybych za ním přišla a začala se s ním bavit, protože on přece za mnou nepříjde!

A pak ještě přichází otázka, zda vůbec chci mít nějaký vztah. Já totiž zjišťuji, že se ze mě stává čím dál větší introvert a občas nemám jistotu v ostatních lidech.

Mít kluka v šestnácti je v dnešní době norma... V knížkách pro teenagery se lze dočíst jak se dívka zamilovává a je jí 15 nebo 16. Je to popisováno jako normální. Jo v reálném světě pro někoho ano, ale jsou i dívky, které do 20 neměly nikoho, o nich se ovšem knížky pro mládež nepíšou (většinou). Pak filmy... to samé, jen ještě ve větším měřítku, protože ne každý čte romantické knížky pro mládež, ale na filmy či seriály kouká téměř každý. Pak přichází na řadu celkově společnost. Na rodinné oslavě se tě tak pět lidí zeptá: "A co ty a kluci? Máš někoho?" A ty se musíš přemoct, usmát se a odpovědět ne. "Fakt ne, jo?" Obvykle přichází tato otázka ještě s lišáckým úsměvěm na tváři toho kdo se ptá a ty máš chuť řvát na celý svět, že je to normální!

Není to lehké... Spousta lidí by si možná myslí, že chodit s někým není důležité, ale ono je... Vždyť z každého vztahu člověk získává tolik zkušeností! A ty zkušenosti může uplatnit i v budoucnu v dalších vztazích, když ten první nevyjde. A no přiznejme si to... Díky těm zkušenostem tu nejspíš jsme.

Co by jsi mi doporučil? Máš nějaké rady, pro takovou dívku jako jsem já?

PS: Jsem jeden z těch rebelů v mé generaci, co nemá facebook

Marmeláda

Skvělé podzimní i nepodzimní dny ti přeje, tvá Nindë



Neoriginalita

7. října 2016 v 19:50 | Nindë |  Vážná věc


Ahoj :) Dnes bych tu chtěla probrat téma, kterému se ve své hlavě věnuji už dost dlouho a tím tématem je NEORIGINALITA.

V dnešní době se předdevším mladí lidé snaží být co nejoriginálnější. Není to tak vždy a není to jen u mladých. Já vím, že je každý jiný, ale snažit se být originální je dnes spíše neoriginalita, protože to chce každý druhý... no spíše třetí :D

Nedavno jsem jela tramvají a zpozorovala jsem dívčinu naproti mě. Vypadala mile i když měla zrovna zapnutý bitch face. Na další zastávce nastoupila další holka. Znova jsem se podívala na dívku přede mnou. Byly si velmi podobné! Jak těžkým makeupem, tak i stylovou černou bundou, bílým trikem, černými kalhoty ba i značkovými botami. Obě držely iphone a poslouchaly hudbu ze sluchátek. Kdyby zjistily jak jsou si podobné, nebyly by z toho nadšené. Protože žádná z nich přece nechce vypadat (ani podobně) jako někdo další, vždyť je to moderní nebýt jako ostatní.

Já sama jsem si dlouho myslela, že originalita je klíčem k úspěchu. Je, ale ne každý má na to se odlišit a stále být uznáván i když se tak moc liší. Když člověk vystupuje z davu, začínají se ozývat předsudky lidí a s tím kritika a někdy i radikální nenávist. Ne každý má na to vše snést a stále se lišit. A tak žijeme (podle mě) ve světě myšlenkové originality, kdy si každý myslí, jak je originální a přitom se snaží nevybočovat. Ale když nevybočíš z řady, tak si tě nikdo nikdy nevšimne.

Ani nevím, jestli mám nebo nemám doporučit být originální. Je mi jedno jak budeš chtít vystupovat. Když nebudeš originální, nejspíš kolem tebe projdu bez povšimnutí (nemusí být nutně pravda... často mě zaujmou i obyčejní lidé). Když budeš originální, nemusí se mi tvá osobitost líbit. Takový je dnešní systém a já jsem jeho součástí stejně jako ty.

Štrůdl

Hezké originální i neoriginální dny ti přeje, tvá Nindë