Srpen 2016

Uvědomění tvého světa

30. srpna 2016 v 15:30 | Nindë |  Random


Zastav se. Nadechni se. Co to děláš? Co dělají ostatní? Dýcháš? To dělají i ostatní. Zacpi si uši. Nic neslyšíš? Dobře. Dýchej. Uvědom si kde jsi. Jsi v té ulici, v tom městě, v tom státě, na té planetě, v tom vesmíru. Jsi a dýcháš. Pohlédni na své ruce. Zamysli se nad tím co udělaly, co dělají a co mohou udělat... co ty můžeš udělat. Zavři oči. Právě jsi uslyšel svět. Svět kolem tebe. Tvůj svět. Dotkni se země. Cítíš to? Tu pevnost. Tu jistotu. To tě drží. Nadechni se. Protáhni se a jdi žít svůj život. Jen ty jsi za něj zodpovědný a jen ty ho ovládáš. Nadechni se zas a znovu. Dokud dýcháš tak jsi pánem svého světa.

................................. konec uklidňující části ...................................

Někdy použiju tenhle svůj návod na uklidnění a hned mi to dodá energii a odvahu něco začít a přestat prokrastinovat. Je důležité nezapomínat, že dokud má člověk možnost dělat co chce tak by to udělat měl, pokud zrovna nechce všechny pozabíjet... To nedoporučuji ;)

No každpodáně doufám, že jsi se příjemně uvolnil a jdeš dál :)

Jako vždy sem musím napsat nějaké jídlo, takže houskový knedlík

Příjemné pocity ti přeje, tvá Nindë



Skořápkou pro něj

29. srpna 2016 v 19:01 | Nindë |  Posedlá kreativitou


Ratia přešla přes lávku pod kterou se valila divoká řeka z vysokých hor. Mocné masy vody narážely na protestující balvany a řeka burácela a hnala se stále víc dolů. Ratia milovala vodu. Milovala živé i neživé. Milovala svět. Ratia právě byla na procházce se svým kamarádem Malumem. Malum byl vysoký černovlasý mladík s hnědýma nevýraznýma očima a dlouhým nosem a velmi rád Ratii škádlil. Ratia byla oproti němu malinkatá a s kudrnatými vlasy a velkými rty. Právě následovala Maluma mezi stromy, když se zastavil a otočil si na ní. Měl na tváři dábělský úšklebek. "Teď není čas na hraní. Musíme se dostat k ledovci před čtvrtou jinak to nestihneme dolů před západem slunce." připomněla mu Ratia, ale Malum dál nešel. Stále se na ní díval. Tak pronikavě, až před ním Ratia o krok ustoupila. Malum k ní natáhl obě ruce ve znamení, aby je chytila. Ratia mu s povzdechem položila ruce na jeho dlaně. "Ratio. Nezapomeň, na mě. V dobrém i zlém." Ratia na něj nechápavě civěla. Malum jí pustil a šel dál. Ratia ho celou dobu nahoru bombardovala stejnou otázkou: Co to má znamenat?! Ale Malum jí ani jednou neodpověděl. Až když byli nahoře a dívali se na ledovec nad nimi a na údolí pod nimi, tak Ratia umlkla a chytila Maluma za ruku. Tak tam spolu stáli. Cítila teplo, které se z jeho ruky vlévalo do její. Když ho však pustila země zachvěla. V uších jí zahřměly synchronizovaně hlasy, které na ní hulákaly co to provedla a že jí už nedají další šanci. Ratia klesla na kolena a chytila se za hlavu. Chtěla ty hlasy vyhnat. Chtěla je pryč. Přes ně ale najednou uslyšela klidný hlas Maluma a pohlédla na něj. "Teď tě odvedou na místo zkázy, nikoho tvé hloupé důvody zajímat nebudou. Zradila jsi mě. Zradilas všechny." Naposled ucítila jeho ruku na svém rameni. Uslyšela jeho hlas i když nehovořil nahlas. "Odpusť mi to, ale je to potřeba." Uslyšela zašustění křídel a už jí obrovitánský orel nesl mezi spáry. Volala na Maluma až nakonec ochrapěla a nemohla vydat ani hlásku. Letěli přes celé země. Ratia několikrát ztratila vědomí a neustále slyšela ozvěnu všech těch hlasů, co na ní ječeli. Nakonec s ní orel přilétl nad sopku. V jejím vchodu žila jen černota. Pak stisk spár opadl a ona se řítila do hlubin temnoty. Točila se, křičela, brečela. Bylo to nekonečné. Až postupně zpomalila a tak nedopadla tak tvrdě na horký černý kámen ozářen oranžovým světlem. Zvedla zrak a uviděla to. Uviděla peklo. Uviděla peklo pekel. Uviděla beznaděj, šílenství a zoufalství. Uslyšela nářek, jekot a prosby. Ucítila horko, kouř a spálenou kůži. Přidala se k tomu všemu. Připojila se ke skořápkám, kteří bývali lidmi. Křičela pro Maluma. Křičela pro vše co zbožňovala. Po chvíli z ní stejně byla ta nejtenčí skořápka ze všech. Pak popraskala a pohltily jí plameny. A tak Malum převedl své činy na Ratiu a ona pro jeho lepší osud zemřela.

Divné, pofidérní a kruté
Nevím proč mě to napadlo, ale napadlo :)

Cheesecake (chesekake :D)

Neskonči v pekle, to ti přeje tvá Nindë



Uličkoví lidé

26. srpna 2016 v 20:49 | Nindë |  Random


Přemýšlel jsi někdy o tom, že lidi které právě potkáváš na ulici, zastávce na tramvaj apod. už nikdy neuvidíš? Už nikdy se nedozvíš jaký jsou. Co když jsi právě prošel kolem své spřízněné duše. Nevíš to, protože jen tak se s lidmi bavit je divný a jak by člověk měl vůbec začít konverzaci?

Dnes jsem si šla vesele koupit jídlo do Pandy... taková ta dobrá asijská restaurace, levná a mají chutná jídla. To, že je to fajn fastfood dokazovalo i to, že tam bylo hodně lidí. Přede mnou stála málé děvčátko. To mě oslovilo a zeptalo se, jestli stojím ve frontě. Tak jsem jí odpověděla, že ano. A tak mi pověděla, že už mají objednáno, čímž mi vpodstatě naznačila, že můžu popojít blíž. Vtom jsem si všimla, že se jí něco hýbe v ruce, tak jsem se jí zeptala: To je krysa, nebo myš? Ona na to: To je potkan! Tak jsem se jí omluvila, že tyhle zvířata nedokážu rozeznat. Dozvěděla jsem se, že se jmenuje Eliška (ten potkan) a já si jí po její nabídce pohladila a musela jsem uznat, že je velmi hebká. Pak nás přerušila paní, co si šmátla pro plastový příbor a já si uvědomila, že na mě upřeně hledí holčičky otec, který právě s někým diskutoval po telefonu. Raději jsem se rychle odvrátila a objednala si. Mezitím holčička i její tatínek odešli. Poté jsem dostala své jídlo a za mnou se objevil holčičky taťka a bral si své jídlo a říkal děvčátku: Tak Klárko vem si svůj talíř a jdem. A tak jsem potkala Klárku a přemítala jsem nad naším setkáním, když jsem papala smažené nudle s kuřecím masem a četla si na čtečce. Musím říct že mi ten rozhovor zlepšil náladu na celý den.

Možná se začnu s neznámými lidmi bavit víc. Taky to někdy zkusíš? Neboj se toho, když si nesednete, tak toho člověka už možná nikdy neuvidíš :)

Jahoda s cukrem

Krásný život ti přeje tvá Nindë



Písničkový potok

26. srpna 2016 v 20:20 | Nindë |  Random


Pouštím si muziku a mam chuť se utopit v tónech a slovech... a cítit nic.
Ponořit se pod jejich hladinu, rozpustit se a naslouchat jejich nitru.
Chtěla bych aby mě naplnily štěstím a já bych s nimi odplula do země nezemě.

Krátké, ale přesto od srdíčka.
Ananas.
Šťastné a veselé dny ti přeje Nindë



Deštník a holínky

14. srpna 2016 v 20:18 | Nindë |  Posedlá kreativitou


Luky šel po ulici ve svých ne sexy a napůl zničených teniskách. Černomodrá mračna se sbíhala nad jeho hlavou. Právě byl v půli cesty za kámošem Tomem. Na zemi uviděl zářivě žlutý deštník. podíval se vzhůru a povzdechl si. Ne nebude ho brát. Mohl ho někdo ztratit a pak by to byla krádež a navíc určitě nebude ještě pršet. Jen co ušel o 100 metrů dál, už ho začaly bombardovat dešťové kapky, jako když Hitler bombardoval Velkou Británii. Rychle doběhl k deštníku a rozevřel ho a šel dál. Ucítil mokro na nohou. Ty zatracené boty už se opravdu rozpadaly a jemu do nich nateklo. Zaklel ale u nedalekých popelnic uviděl gumáky. Vypadaly spíše dámsky, ale tak co... lidi chodí v nejrůznějších věcech. Rychle si vyměnil boty a šel dál. Když došel k Tomáši domů tak se ho zeptal: "Hele Lukáši... kdes vzal ten deštník a holínky?" A tak mu Lukáš pověděl o všech těch náhodách. Tomáš se smál a pověděl mu pravdu, že tam ten deštník a holínky dal on, protože věděl, že zas nebude mít deštník a jeho boty jsou tak strašně ošoupané, že by tu cestu nevydržely. Nakonec se smáli oba a Luky ty holínky nosil další dva měsíce, dokud je úplně neokopal. Přece jen možná ty náhody neexistují.

Podivný příběh... ne nijak zajímavý, ale prostě mě to napadlo.
Vodní meloun

Měj se krásně, tvá Nindë



Pozorování... hlavně nenápadně

13. srpna 2016 v 22:43 | Nindë |  Přiznávám se... jsem jednorožec


Dnes jsem se vrátila z mého výletu do Drážďan. Je to opravdu hezké místo. Bylo hodně rozbombardované, ale dokázali výborně vrátit historickému centru jeho původní podobu, nebo alespoň hodně podobnou. Ale stejně byli v této dovolené mezery například: jídlo je drahé, pokud zrovna nejdete na kebab. A musím říct, že celkově se v hodně zemích za památky úplně nesmyslně platí. Jen se třeba podívat na jeden zámek, bez prohlídky, jenom se na něj kouknout z venčí člověka může příjít na 4 eura. A to je pro mě, jakožto velmi šetřivého člověka nepřípustné. Svázat a potrestat ty co to vymysleli!

Mno, ale nechci tu nadále rozebírat Drážďany. Chtěla bych se spíše svěřit s tím, že na nějaké lidi dokážu zírat klidně 5 minut, zatímco se pohybujou po náměstí. Obvykle jsou to lidé, kteří mě něčím zaujmou. Ať to jsou nádherné modré vlasy jedné dívky, nebo třeba rodina s 6 dětmi a nebo postarší babička s vlasy jako cukrová vata. Semtam si nenápadně (někdy se to nenápadně nedaří ._.) vyfotím pár těch lidí s příslibem, že vymyslim nějaký ten jejich "záhadný" příběh.

Ráda bych to hned zkusila a to s jedním klukem, kterého jsem viděla ve Slovinsku na rozhledně. Tam měl na starosti sjíždění na laně z oné rozhledny. Připomínal mi Jace z Mortal Instruments (knižní verze)... kdo nezná nevadí, není to důležité. Každopádně si četl na čtečce a to mě přinutilo si ho nenápadně vyfotit :D


.......................................................................................................................................................................

Julian Česnik. Před více než měsícem oslavil 22 narozeniny. Byla to malá oslava s rodinou. O víkendu to oslavil i s kamarády na pivu, ale odešel brzy. S rodiči už nebydlí. Odstěhoval se do 60 km vzdáleného města. Pronajal si malý byt 2+1, kde bydlí se svou drobnou přítelkyní. Byt je zařízen jednoduše. Nejvíce věcí je tam z Ikei, ale největší Julianovou chloubou je tam knihovna s knížkami i z dětství. Jeho nejoblíbenějším místem je kavárna naproti, kde podávají skvělý dýňový koláč. Kávu pije jen příležitostně. Raději si dává zelený čaj. Má dvě práce - instruktor na rozhledně a skladník v supermarketu, kde si bere večerní směny. Nesnáší hluk, kteří vydávají ostatní lidé, takže dává přednost tiché společnosti pár blízkých přátel a přítelkyně. Je to zásadový introvert
.......................................................................................................................................................................

Mám takový dojem, že jsem tak na 72% úplně vedle, ale tak co. Je jen málo příběhů, které jsou podle skutečnosti. Ale tenhle text byl hodně smyšlený. Nevadí. Jsem ráda, že jsem to už konečně napsala :D Pokud se ti to líbilo, tak mi to prosím napiš o komentářů. Klidně tam můžeš i napsat, jakou čokoládu máš nejraději, pokud ti to udělá radost. Hlavně prosím dej vědět, že jsi tu byl. To je pro mě hlavní :)

Přeji ti krásný zážitek u nejbližšího jídla. Nindë



Když ani kakao tolik nekvílí

9. srpna 2016 v 21:43 | Nindë |  Přiznávám se... jsem jednorožec


Hoj! :)

Dneska jsem už zdravila, ale nevadí, vítám tě ať jsi sem přišel kvůli čemukoliv. Každopádně abych odhalila, co se skrývá za tím nadpisem, tak jde o mě a můj vztah ke zpívání.

Miluju zpívání. Nejraději zpívám písničky, které si jentak náhodně vymyslim a s nima i rytmus apod... Nejsem hudebně nadaný člověk, takže moje zpívání je velmi špatné a všichni mí upřímní kamarádi mi říkají ať už nikdy nezpívám. Já je ovšem nikdy neposlechnu a někdy při mých abnormálně veselých náladách si zpívám, když s nimi jdu po městě. Naprosto ignoruji ostatní lidi, takže nemám zdání jaký názor na můj zpěv mají oni, ale nejspíš na mě čumí jak na blázna.

Postupně jsem se ale naučila je příliš nemučit a zpívám si jen doma. Doma mi, ale i sestrazačala říkat, že zpívám příšerně, takže se vždy napřed ujistím, že nikdo není doma a pak vyřvávám svojí písničku, třeba typu: Mažu si nutellu-u-uuu, ale je to vlastně lískooříškový krém a mám chuť na jahodu-u-uuu a nebo často rozjíždim písničky od Adele, protože má dobře zapamatovatelný texty a nebo potom takový ty písničky, které jsou ultra chytlavé i když text není příliš slušný, třeba: https://www.youtube.com/watch?v=W2H_E_BHdh8

Někdy si zpívam i anglicky a německy, ale tam mi často dochází slovní zásoba, takže tam doplňuju český slova... např. and now just clean the kuchyňská linká. Asi jste si všimli, že si často zpívám v kuchyni. Je to kvůli tomu, že se těším na to jídlo, tak dostanu tu abnormálně veselou náladu (a právě jsem si promnula moje krásně namalovaný oko... ach... ta linka mi trvala 5 minut ._.). Dokonce si víc zpívam v kuchyni, než ve sprše. Je to asi kvůli tomu, že když se sprchuju, tak většinou je někdo doma a oni by mě slyšeli i přes tekoucí vodu a zavřené dveře.

No asi bych už ukončila to mé vymýšlení nějakého rozumného pořádku slov. Doufám, že jsi si tento článek užil a vrátíš se sem... Dost o tom pochybuji, teda pochybuji už jen o tom, že by si to někdo přečetl. Pokud to čteš tak napiš něco do komentáře, klidně nějakou hloupost, ale bylo by od tebe hezké, kdyby jsi mi nechal nějaké znamení, že jsi tu byl. :)

Přeji báječný zbytek dne, tvá Nindë



Banán

9. srpna 2016 v 19:05 | Nindë |  Random


Ahoj! :)

nezalekni se nadpisu článku. Jen jsem si řekla, že "Vítejte na mém novém blogu" už vyšlo dávno z módy.

Chtěla bych vás hned na začátku ujistit, že já opravdu normální nejsem. Jsem přes 160 cm vysoká a hubená holka s téměř plochým hrudníkem a napůl blonďatými, napůl hnědými přírodními vlasy se zeleným nádechem (nevím, kde se tam vzal... v bazénu jsem nebyla tak možná půl roku ._.), za 16 let své existence jsem neměla kluka (kromě jednoho úletu ve čtvrté třídě) a ani se do toho nehrnu, nekouřím ani nepiju jako polovina "teen" lidí a mam ráda čtení knížek a brouzdání po internetu (ano čtení jsem dala jako první... zní to vždy líp) a jím nezdravě, moc necvičím a ani nedodržuji spánkový režim. Prostě nejsem dokonalá, ale kdo je, že?

Pravděpodobně budu plýtvat tvým časem, pokud se rozhodneš číst si mé výplody. A rozhodně nejsem premiantka v češtině, takže očekávej gramatické chyby a špatné vyjadřování.

Nejsem si jistá, kdy napíšu první pořádný článek, kdy mě chytne nějaký ten kreativní záchvat, takže ho můžeš očekávat, mno kdykoliv.


Přeji hezký den, tvá Nindë